Škapulířová kaple, Borovany

Škapulířová kaple Panny Marie Karmelské, je barokní stavba z r. 1746, zasvěcená Panně Marii Karmelské, patronce Škapulířového bratrstva. V kapli jsou cenné fresky jihočeského malíře Františka Jakuba Prokyše. Je k vidění v rámci prohlídek bývalého augustiánského kláštera.

Název pochází od škapulíře, což je původně část oděvu řeholníků karmelitánského řádu. Později vznikl tzv. malý škapulíř – dvě malé látkové destičky spojené šňůrkami, které věřící nosili na krku jako projev úcty k Panně Marii.

Nesmírná obliba mariánského kultu v době baroka nebyla jen výsledkem soustředěného úsilí rekatolizačních snah církevních institucí. Svojí podstatou totiž hluboce souvisela s mentalitou barokního člověka. Záliba v uctívání Panny Marie se stala jedním z typických rysů vypjaté barokní katolické zbožnosti a prostupovala bez ohledu na to, zda se jednalo o muže nebo ženy, celou společností.

Zásadní význam pro nebývalý rozkvět barokní mariánské úcty mělo otřesení životních jistot v průběhu třicetileté války (1618–1648) a pocit neustálého nebezpečí a nestability. Strach, úzkost a pocit ohrožení a bezmoci pramenily z nemožnosti řešit řadu krizových situací přirozenými prostředky, což vedlo zákonitě ke stresovým situacím. Se stresem se však barokní člověk vyrovnával prostřednictvím víry, která hrála v jeho každodenním životě významnou roli.

Bůh se stal hlubinou bezpečnosti, zdrojem útěchy a jediným jistým bodem v nejistotách a proměnlivosti tohoto světa a Panna Maria byla pojímána jako mocná divotvůrkyně vítězící svojí přímluvou nad všemi těžkostmi života. Věřící přitahoval na mariánském kultu jeho silný mateřský akcent, plný důvěry, laskavosti a milosrdenství.

Zdroj: