Kasematy na Špilberku
Kasematy na Špilberku jsou historické barokní podzemní chodby, které sloužily jako vojenské ubikace a později jako vězení pro nejtěžší zločince Habsburské monarchie.
Kasematy byly vybudovány v roce 1742 pod vedením plukovníka Rochepina při přestavbě hradu Špilberk na barokní pevnost, aby poskytovaly úkryt vojenské posádce a skladování materiálu během dělostřeleckého bombardování.
Původně sloužily vojákům – severní kasematy pojmuly až 1 200 mužů, jižní sloužily jako zásobárny potravin a vojenských potřeb. Po reformách císaře Josefa II. v roce 1783 byly přeměněny na vězení pro nejtěžší zločince z rakouských i českých zemí.
Kasematy se staly známé jako nejtvrdší vězení Habsburské monarchie. V dolním patře byly zřízeny dřevěné kobky, kde byli vězni přikováni k prknům a drženi v temnotě a chladu. Mezi vězně patřili například baron Franz von Trenck, Václav Babinský a italský vlastenec Silvio Pellico, jehož kniha „Mé vězení“ proslavila Špilberk po celé Evropě. V kasematech se nacházely i mučící nástroje, dlouhé dřevěné pryčny, kamna, světlíky, kuchyně a kanály na vodu.
Kasematy jsou dvoupatrové, cihelné, s valenou klenbou a délce přes 100 metrů v severním i jižním křídle hradu.
Veřejnost kasematy poprvé navštívila roku 1880, kdy je zpřístupnil tehdejší ředitel vojenských staveb Anton Costa-Rossetti. Současná podoba kasemat vznikla při poslední rekonstrukci z let 1987–1992, kdy se přiblížily baroknímu vzhledu z 18. století. Nacisté totiž kasematy za války značně pozměnili.
Zdroj:
